Vzlet a volný pád

Dnes odpoledne zemřel Bohumil Kulínský. Vzlet a volný pád jeho životního kruhu se uzavřel. Minulou středu jsme spolu seděli v hospůdce U Balbínů v Jungmannově ulici v Praze. Krásně vypravoval a půjčil mi knihu, kterou v roce 2008 napsal s Jitkou Škarpíkovou. Uveřejnil v ní kolem dvou set dopisů, které psal své ženě z vazby. Četla jsem ji se zatajeným dechem, tu a tam ukáply slzy… Tolik noblesy, lásky, pokory, moudrosti nosil v sobě člověk, který dokázal dětský pěvecký sbor Bambini di Praga povznést na světově proslulé hudební těleso a pak, na základě udání, unést celou tu mašinérii trestního stíhání, vazby, vězení. Jeho život se rázem otočil o sto osmdesát stupňů. Když poprvé stanul jako sbormistr před sborem, bylo mu pouhých šestnáct let. Kniha se jmenuje Volný pád. Půjčil mi poslední výtisk, který doma měl. „Vrátit,“ smál se. Bobe, už není komu a kam. Ať si všichni říkají, co chtějí, skláním se před tvou genialitou a také před tím, žes to celé ustál.

Tahle fotka je určitě poslední, kterou kdo kdy udělal. Zapózoval mi U Balbínů a pak mi čmajznul foťák, oblíbenou značku Canon, jak říkal, posadil mě mezi pivní tanky a téměř klečíc cvak, cvak, cvak. Takže do popisku pod mojí fotografii bych napsala: Autor: Bohumil Kulínský.

Ach jo, ten život je někdy skutečně závratný. Poslední sms z nemocnice zakončil slovy: Budu Ti psát. Věřím Ti, esoteriku, a vím stejně jako Ty, že mobil ani tužka s papírem k tomu není potřeba.