Listopad 89 zůstane v mém srdci uchován jako ukázka lidství. Žila jsem tehdy v Praze a účastnila jsem se demonstrací na Václavském náměstí, na Letné. Zažila jsem atmosféru několika set tisícového davu, idea svobody, spravedlnosti, pravdy byla eurofická. Lidé prožívali nebývalé nadšení a jednotu. To, kam se společnost vychýlila v následujících letech až po dnešek, hodnotit nechci. Chci dnes, v den výročí 17. listopadu, zavzpomínat na to, jak lidé k sobě měli blízko. Jak je spojoval stejný cíl. Navždy si zapamatuji obrazy, jak lidé přinášeli studentům u koně teplou polévku, horký čaj, sundali své rukavice, svou čepici a podali je tomu, kdo neměl a komu byla zima. Jen tak. Nikdo je nenutil, nikdo nedával pokyny, jak se mají chovat a co mají dělat. Uprostřed davu Letné se jednomu člověku udělalo nevolno, na lusknutí prstu se dav rozestoupil, aby mohla projet sanitka. Po demonstraci, když se lidé rozcházeli do svých domovů, muži dávali přednost ženám při vstupu do metra, ochotně podrželi dveře… Listopadové dny měly neopakovatelnou atmosféru lidství. A myšlenka, že toto lidství v lidech stále dřímá, je povzbuzující…
